Egon Schiele

Český Krumlov

Egon Schiele byl rakouský malíř a kreslíř; žák Gustava Klimta. Je autorem provokativních aktů v pohnutých pozicích, portrétů měst a vlastních podobizen. Často pobýval a tvořil v Českém Krumlově, ze kterého pocházela jeho matka.

Narodil se 12. června 1890 v Tullnu v Dolních Rakousích. Jeho matka Marie, rozená Soukupová, pocházela z Českého Krumlova. Egon měl zvlášť blízký vztah k svému otci Eugenovi, jenž pocházel ze severního Německa a byl přednostou železniční stanice v Tullnu. Od něj zdědil celoživotní zálibu k železnici.

Egon Schiele byl plachý a uzavřený. Studoval na reálném gymnáziu v Kremži a v Klosterneuburgu. Jednu třídu musel dokonce opakovat.  Jediný předmět, v němž prokázal píli a nadšení, bylo kreslení. Jeho učitel z Klosterneuburgu, Ludwig Karl Strauch, malíř Max Kahrer a kanovník augustiniánů Wolgang Pauker ho v tom s porozuměním podporovali. Byli to oni, kdo přes námitky jeho poručníka Leopolda Czihaczeka schválili roku 1906 jeho žádost o přijetí na vídeňskou akademii. Začal ve třídě Christiana Griepenkerla, malíře historických obrazů a portrétů. Již během studia jej zaujal styl Gustava Klimta a secesionistů, což se projevilo v několika menších pracích. Ještě v době, kdy byl Schiele na akademii, stal se pro něj Klimt vzorem, který uctíval po celý život.

V roce 1909 akademii po neúspěšném studiu opustil a se svými přáteli založil Skupinu nového umění (Neukunstgruppe), která však neměla dlouhého trvání. Druhá Mezinárodní přehlídka umění (Internationale Kunstschau) v roce 1909 poskytla Schielemu první příležitost zúčastnit se významné výstavy. Čtyři z jeho portrétů byly vystaveny v místnosti spolu s kresbami Oskara Kokoschky, který cítil v o čtyři roky mladším Schielem vážného soka.
K prvnímu setkání s Gustavem Klimtem došlo pravděpodobně v roce 1910, kdy si s ním vyměnil několik kreseb. Mezi první práce Egona Schieleho patřily nejvíce autoportréty, kterých vytvořil za svůj život několik desítek, a právě ty tvoří většinu Schielovy práce. Od roku 1894 do roku 1907 vytvořil asi přes 30 děl.

Roku 1910 si společně s přítelem Erwinem Osenem poprvé pronajali ateliér v Českém Krumlově. Tam se zpočátku zaměřil především na akty. Roku 1911 se do Krumlova vrátil, tentokrát s Wally Neuzilovou, bývalou Klimtovou modelkou, s níž pak strávil několik následujících let. Avšak zanedlouho byl z Krumlova vyhnán pro nevázaný způsob života, a protože kreslil velmi mladé dívky. V roce 1912 byl Schiele odsouzen na tři dny vězení za šíření nemorálních kreseb.

Schiele se oženil 17. června roku 1915 s Edith Harmsovou, se kterou žil až do smrti. Vzhledem k probíhající první světové válce dostal o čtyři dny později povolávací rozkaz do armády. Díky pomoci Leopolda Lieglera, který o něm roku 1916 napsal do časopisu „Graphische Kunste“ (Grafická umění) rozsáhlý článek, byl Schiele jako voják na jaře 1917 přeložen z Prahy do Vídně a mohl tedy mít přímý vliv na události v uměleckém světě. Byl zastoupen na několika výstavách, sám se zúčastnil organizace „Válečné výstavy“ v květnu roku 1917 ve Vídni a mohl zaznamenat i první veřejné úspěchy. Dr. Franz Martin Haberditzl, ředitel Moderní galerie, zakoupil několik Schieleho kreseb a v následujícím roce dokonce velký portrét Edith Schieleové.

Po smrti Gustava Klimta byl uznán za hlavu vídeňských umělců. Převzal zodpovědnost za organizaci 49. výstavy vídeňské secese, navrhl plakát výstavy a udělal svými obrazy a kresbami vynikající dojem, že jej oslavoval i mezinárodní tisk. Ocitl se na vrcholu tak dlouho očekávaného úspěchu a byl si vědom svého postavení jako umělce. Na závěr svého života Schiele opustil akty a začínal se zabývat spíše náměty přírody nebo krajiny, po roce 1915 vznikají obrazy měst a domů, často kreslil českokrumlovské domy.

Zemřel 31. října 1918 na španělskou chřipku, když se nakazil od své manželky Edith, která zemřela pár dní před jeho smrtí.

V Českém Krumlově se nachází EGON SCHIELE ART CENTRUM.

Nadace Egona Schieleho převzala v roce 1992 starý objekt na ulici Široká 71 a v roce 1993 už byla slavnostně otevřena první rekonstruovaná část.

V tomto centru je celoročně výstava o životě a díle Egona Schieleho (1890-1918). K vidění jsou kresby, grafiky, vlastní umělcův nábytek, osobní dopisy, vizitky, desítky fotografií, genealogie Schieleho předků, dokumentace o krumlovských pobytech a motivech na jeho obrazech a kresbách.

http://www.schieleartcentrum.cz

Před nedávnem byl v Krumlově zrestaurován zahradní domek u Vltavy, kde v roce 1911 několik měsíců žil a pracoval Egon Schiele.

Dům je pronajímán vybraným umělcům vždy od listopadu do dubna; po zbytek roku jsou prostory přístupné veřejnosti. K vidění je garsonka i mansardový ateliér, kde jsou celou letní sezónu k vidění práce vzniklé během zimních pobytů umělců. Návštěvníci mají k dispozici i jinak nepřístupné terasy, kde mohou za hezkého počasí posedět a prožít atmosféru místa.

http://www.schieleartcentrum.cz/cs/zahradni-atelier/88/

Antoni Gaudí

Barcelona

Antoni Gaudí se narodil 25. 6. 1852 jako páté dítě Francescovi Gaudímu a Antonii Cornetové. V dětství byl často nemocný. Po plicní infekci se u něho vyvinula revmatoidní artritida, následkem které občas ani nemohl chodit. V letech 1863 - 1868 studoval na církevní škole Colegio de los Padres Escolapios. Ve škole byl průměrným žákem, jediný předmět, ve kterém vynikal, byla geometrie. V roce 1869 začal studovat v Barceloně na přírodovědecké univerzitě. V říjnu 1874 úspěšně složil všechny předepsané zkoušky a pak začal studovat architekturu na Escola Provincial d'Arquitektura. Po ukončení studia v roce 1878 získal diplom architekta.

Ve svých dílech se inspiruje přírodou a maurským stylem, kombinuje hrubý kámen s cihlami a keramickými dlaždicemi.

Gaudího život i práci poznamenalo setkání s Eusebiem Güellem - katalánským politikem, průmyslníkem a mecenášem. Pojilo je doživotní přátelství a obchodní vztah, díky kterým vznikla úžasná díla, např.:

Rodinný palác rodiny Güellů byl první budovou, kterou v letech 1886 – 1888 stavěl Gaudí pro Eusebiho Güella v centru Barcelony. Palác byl koncipován jako rodinné sídlo Güellovy rodiny. Kromě výrazného originálního vzhledu budovy propracoval Gaudí do nejmenších detailů i veškeré technické záležitosti.

Colonia Güell - průmyslová kolonie - se začala stavět v roce 1890. Güell sem přestěhoval všechnu svoji průmyslovou výrobu.

Park Güell je rozlehlý park s architektonickými prvky situovaný nad Barcelonou na svahu hory Turó del Carmel obráceném směrem k moři. Původně byl navržen jako zahradní město. Výstavba parku proběhla v letech 1900 - 1914, projekt zahradního města však nebyl nikdy dokončen. Park posléze odkoupilo město a od roku 1926 zpřístupnilo jako městský park. Ten má rozlohu 17,8 hektarů. Hlavní vstup do parku je řešen širokým schodištěm, vedoucím k Síni sta sloupů. Síň je tvořena 86 sloupy, které nesou rozlehlou terasu, jež je lemována zvlněným, mozaikou zdobeným zábradlím, upraveným současně jako lavice na sezení. Terasa tvoří dominantu parku a společně se dvěma domy, v nichž bydleli Eusebi Güell a sám Antoni Gaudí, je nyní přístupná pouze pro omezený počet návštěvníků.

Namátkou další Gaudího díla:

V roce 1878 navrhl svůj první dům Casa Vicens v Barceloně. Tato stavba byla v roce 2005 zapsána na listinu světového dědictví UNESCO.

Casa Calvet je považována za Gaudího nejkonzervativnější dílo. Byla postavena roku 1899 na zakázku Andreua Calveta, výrobce textilu, pro podnikání (v přízemí a suterénu) i pro bydlení (v horních patrech). Sloupy lemující vchod připomínají cívky nití a jsou narážkou na Calvetův textilní podnik.

Casa Batlló (na obrázku) je secesní dům na třídě Paseig de Gracia v Barceloně. Budovu vystavěnou v roce 1877 přestavěl Gaudí v letech 1905 - 1907 na objednávku textilního magnáta Josepa Batlló. Budova je potažena dominující fasádou, na které se nacházejí balkóny ve tvaru lebek a větší okna jsou rozdělena "holenními kostmi". Od roku 1962 je kulturní památkou a v roce 2005 byla zapsána k dalším Gaudího dílům na seznamu světového dědictví UNESCO. 

Casa Milà neboli La Pedrera je další budova na stejné třídě. Stavěla se od roku 1906 až do roku 1910. Secesní stavba s prvky španělské gotiky a baroka byla zapsána už v roce 1984 na seznam světového dědictví UNESCO. Byla to poslední světská stavba Antonia Gaudího, který pak všechny své síly věnoval už jen chrámu Sagrada Familia.

Stavbě katedrály Sagrada Familia se plně věnoval od roku 1914 až do své smrti v roce 1926. Jeho posledním přáním bylo, aby byla postavena čistě z darovaných peněz. Proto se staví dodnes, předpokládaný rok dostavby má být rok 2026.

Antoni Gaudí žil samotářsky, značně asketicky a v naprosté oddanosti své umělecké práci, nikdy se neoženil. V roce 1926 zemřel na následky zranění při srážce s tramvají.

Barcelona s Gaudího stavbami je krásné město, které rozhodně stojí za návštěvu. A prodloužený víkend stačit určitě nebude.

Alfons Mucha - plakáty

Po příchodu do Paříže roku 1887 byl Alfons Mucha více či méně znám pro své ilustrace v pařížských časopisech a knihách, slavný ale ještě úplně nebyl. Zlom přišel s vytvořením plakátu Gismonda pro Sarah Bernhardtovou, t

Spolupráce se Sarah Bernhardtovou mu přinesla dalších několik let spolupráce a zaslouženou slávu. Pro divadlo de la Reneissance dokonce navrhoval i kulisy, kostýmy a šperky.

Mucha skvěle využil i samotných plakátovacích sloupů, vynálezu první třetiny 19. století. Těm uzpůsobil rozměry svých plakátů, které byly úzké a až dva metry vysoké.

Mezi plakáty Cheréta a Lautreca, jedněch z prvních mužů plakátu, byly Muchovy reklamy jako z jiného světa. Využívá ženskou krásu, bohaté ornamenty, vyvolává dojem plnosti, přepychu a luxusu. Své ženy odívá do krásných šatů, šperků a drahokamů a nechává jejich vlasy rozevláté a bohaté. A je vcelku jedno, jestli jde o reklamu na šampaňské, či na jízdní kolo, postavy žen dominují jeho plakátům jako jeden z prvků jasně definujícího jeho rukopis. Inspirován Byzancí, ranně křesťanskou kulturou i Japonskem, přináší do svých děl ornamenty, motiv kruhové aury kolem hlavy, motivy květin a významně ovlivňuje estetická pravidla secese.

Sám si byl vědom toho, že do reklamy přinesl nový styl. Jak píše v jednom ze svých dopisů: „Tenkrát, za mé doby, byly zdi města Paříže – zrovna tak jak jiných měst – značně monotónní: spokojili se oznamovatelé s formou a tiskem jednoduchým, bez příkras. Pokud je známo, vedle malíře Chéreta byl jsem já, který si troufal osvěžiti nároží města afiší uměleckou, jediný. Hlavní pohnutkou mi bylo, že jsem chtěl použít publikačních výhod afiší, aby se i do nejširších vrstev obecenstva dostala možnost vidět a zajímat se o dílo umělecké. Byl jsem ovšem velmi bohatě odměněn – neboť vbrzku stala se afiš umělecky provedená nezbytností."

V létě 2013 byla v Obecním domě v Praze vystavena unikátní kolekce originálních plakátů Alfonse Muchy. Majitelem této sbírky byl tenista a český patriot Ivan Lendl. Během 30 let nasbíral na 122 kusů plakátů. Po této výstavě plakáty Ivan Lendl prodal.

Vyhledávání

Přihlášení / registrace

Nákupní košík